V pátek 10. května ráno si v práci domlouvám, že skončím dřív. Už po obědě se chystám k rodičům do Medlova, odkud mám v plánu vyrazit za ibisem hnědým na louži v poli u Dubu nad Moravou. I když vše probíhá hladce, na lokalitu se dostávám až někdy kolem páté hodiny odpoledne a záhy zjišťuji, že jsem přijel pozdě. Nebudu skrývat, že cítím jisté zklamání. Ještě před rokem bych do sebe neřekl, že budu dojíždět na lokality s hlášeným výskytem vzácného nebo jinak neobvyklého ptačího druhu, ale nebudu sobě ani jiným lhát - kouzlo pozorování nových druhů propadám víc a víc.

Nechci je ale za každou cenu, takže pozorování zatoulaného ibisa hnědého v poli někde od veřejně přístupné silnice mi nepřijde jako špatný způsob trávení volného pátečního odpoledne. Jen ten ibis ovšem chybí. Jeho náhražkou jsou mi alespoň tři jespáci šedí (Calidris temminckii). Ty letos vidím již potřetí, přesto mě pochopitelně jejich přítomnost zde zvedá náladu. Před večerem to ještě krátce zkouším na Hradeckém rybníce v Tovačově, kde mě zaujal výskyt jednoho adultního kvakoše nočního  (Nycticorax nycticorax), který několikrát přeletuje z vrby na vrbu, až se konečně odvážil přeletět přes mou postavu na hrázi a má tak ode mě rázem pokoj. Záhy se však rychle mění počasí, zvedá se dost nepříjemný silný vítr a černé mraky na obloze dávají tušit, že předpověd počasí na víkend bude zřejmě pravdivá. Má tu dva dny pršet. Z Hradeckého rybníka proto ani neodcházím, ale doslova a do písmene prchám, protože se mi nechce být stižen bouřkou někde na hrázi. Stíhám to včas, i když se pak nechutně potím v autě. Říkám si, tak to bude zřejmě konec tohoho víkendového birdwatchingu. V sobotu sice prší, ale kolem třetí odpoledne to není zase tak hrozné. Měním plány a mám v úmyslu se přece jen na chvíli podívat opět na Hradecký rybník. Říkám si, že tam vydržím tak dlouho, dokud mi nepromokne bunda. Prvně ovšem ještě zajedu k nedaleké louži u Dubu. Co kdyby se tu ibis znovu objevil, že? Stejně jako v pátek mě tu vítá z nedalekého remízku zpěv slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), v řepkovém poli kousek od vlastní louže pak poslouhám 2-3 zpívající rákosníky zpěvné (Acrocephalus palustris). Občas je zahlédnu při přeletu, ale ani jednou mi tento mistrný napodobil ptačích hlasů nedává šanci si jej prohlédnout. Škoda, vážně bych si ho rád v dalekohledu našel. To se mi daří alespoň u čtyř konipasů lučních (Motacilla flava), z nichž hned dva mají tmavou hlavu a určuji je jako ssp. thunbergi. Atmosféru zatažené a těžké oblohy plně dokresluje asi stovka vlaštovkovitých, kteří loví nízko nad hladinou louže nebo na vlhké, obnažené půdě. Vlaštovka skalní není ovšem ani jedna z nich:-). Těším se z pozorování 3 krásně zbarvených jespáků obecných (Calidris alpina) ve svatebním šatu, jespáků šedých je tu dokonce více než včera. Počítám jich o jednoho navíc, tedy 4.

Jedu tedy zpátky k Tovačovu a mířím na Hradecký rybník. Na "kříži" z břehu nechtěně vyplaším čtyři pisíky obecné (Actitis hypoleucos) a vidím tu také kousek od břehu hned dvě rodinky hus velkých (Anser anser) s mláďaty. Jedna vodí tři housátka, druhá pak sice jen dvě, jsou ale viditelně větší. Nad Hradeckým rybníkem létají stovky vlaštovkovitých, nad nimi se pak drží několik desítek rorýsů obecných (Apus apus). Chvíli se bavím tím, že v tomto neustále se měnícím tělese hledám, ano, vlaštovku skalní. Nejsem ale ani teď úspěšný. Spíše mě zaujalo to, že v zadní části tohoto rybníka křižují hladinu v podstatě jen samé břehule říční (Riparia riparia), kterých tu může být tak kolem 300 ex. Pěkná skupinka. Mou pozornost zde ještě upoutali dva přeletující a volající rybáci černí (Chlidonias niger), kteří na mě působili dojmem, že snad ani oni sami nevědí, co mají dělat. Chvíli lovili v davu vlaštovek a jiřiček, poté zase přelétali z jedné části Hradeckého rybníka na druhou, přitom se nezřídka ozývali. Cestou zpět k autu pozoruji opět rorýse obecné, kteří občas přeletují jen kousek od mé postavy. Užívám si to, vždyť snad až teď si uvědomuji, že i když je obloha těžká a tmavá, po dobu mého pozorování tady ani neprší, dokonce ani nemží. Jsem už několik desítek metrů od "kříže", když si uvědomuji, že mi v kapse zvoní telefon. Poněkud neohrabaně pokládám stativ, zvedám telefon (který mimochodem už přestal zvonit), když slyším a vidím tři letící siluety bahňáků. Hlas mi přijde známý, siluety letících ptáků ovšem nikoli. Nevím, co mám udělat dřív. Zahodit telefon do vlhké trávy se mi nechce, hledat siluety letících ptáků spektivem také ne, takže než si připravím dalekohled, ptáci už přece jen trochu popolétli. Daří se mi je ale přesto zkouknout, což si za chvíli ověřuji i spektivem. Letící ptáci totiž zvolili pro mě dobrou strategii. Stáčí se a neustálým voláním mi pomáhají je znovu najít. Už vím, co to je za ptáky. Jsou to tři ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus). Jejich hlas mi přišel povědomý proto, protože je už pár let chováme v naší zahradě a právě v těchto dnech jsou velice aktivní. Zřejmě je máme v toku, navíc jejich hlas je dost pronikavý, takže je člověk slyší, i když nestojí zrovna v jejich průchozí voliéře. Mám z toho neskrývanou radost, vždyť je to teprve podruhé, co tento druh vidím u nás v ČR. Poprvé to bylo něco jako twitchingem, kdy jsem tu jel v březnu 2009 obhlédnout jednoho ústřičníka, který se tu nějakou dobu zdržel na bahnech vypuštěného Křenovského rybníka. Od té doby jsem je viděl opakovaně pouze v Nizozemí, kde je lze pozorovat třeba i při návštěvě některé z místních zoologických zahrad (nejsou to jejich chovanci, ale divocí ptáci, jak jsem dostal odpověď od jednoho ze zoologů). Měl jsem dojem, že letící situety míří směrem jakoby k louži u Dubu, tak jsem si řekl, že tam ještě zkusím zajet se podívat. Co kdybych měl štěstí. Mám prostě chuť a čas to zkusit, přece jen bylo před půl sedmou odpoledne, takže tu byl prostor je dohledat. Mám z pozorování takovou radost, že píšu a rozesílám známým esemesky. Sdílená radost je jakási větší a sladší. Za chvíli jsem v autě na cestě k Dubu nad Moravou, když se blížím k místu, kde se na poli s teprve začínající rostoucí cukrovkou zdržuje skupinka asi 40 racků chechtavých. Bývají tu celkem často, dokonce jsem už dnes přemýšlel o tom, že cestou z Dubu na Tovačov přibrzdím a podívám se do tohoto hejna. Měl jsem totiž chuť na racka černohlavého, ale vlastní pohodlnost byla silnější a mě se nechtělo vystupovat z pohodlí auta. Teď si kontroluji zpětné zrcádko a když vidím, že za mnou nikdo nejede, znatelně přibržďuji. A už tu černobílou siluetu ústřičníka vidím! Takže jsou tady, společně s racky. Štěstí mě v tento moment neopouští, protože se na krajnici objevuje něco jako malé odpočívadlo. Navíc je skvěle umístěné, takže skupina racků s ústřičníky je hned naproti. Couvám do tohoto malého prostoru, což se rackům nelíbí a valná část z nich vzlétá. Vidím, že i ústřičníci váhají. Naštěstí se ale rackové chechtaví rychle uklidňují a přistávají zpět do svých původních pozic. To pozitivně působí i na ústřičníky. Mám je po levici asi na 40, maximálně 50 m. Otvírám si okénko a zvedám dalekohled. Mám je opravdu jako na dlani. Z auta se mi vystupovat nechce, protože si nejsem jistý tím, že bych ptáky nevyrušil. Přijde mi to ostatně zbytečné, takto je mám stejně náramně po ruce, takže riskování s plašením ptáků mi přijde vlastně až hloupé. Užívám si pohledu na lehce zablácené ústřičníky, kteří docela živě běhají po poli a zřejmě se snaží obstarat si ještě něco malého k jídlu. Napadá mě, jestli tu ptáci náhodou nebyli už předtím, kdy jsem jel od Dubu a nechtělo se mi tu přibržďovat. Možná už jsem kolem nich projel, ale nevšiml jsem si jich. Kdoví, kolik zajímavých druhů takto z pohodlí auta mineme, protože se nám buď nechce pokaždé vystupovat nebo nám to dopravní situace za námi (popř. před námi) zkrátka neumožní. Dnes to alespoň pro mě dobře dopadlo, takže si nemohu ztěžovat.

Dle databáze birds.cz se jedná o letošní čtvrtý zástih tohoto druhu u nás, druhý z regionu střední Moravy. Ten první pochází ze dne 24.4.2013, kdy byl na vypuštěném Němčickém rybníce v Záhlinicích zastižen 1 ex. (viz databáze birds.cz).

PS: škoda, že se mnou nemohla být Lenka. Ta by ústřičníky veké vyfotila, já jsem bez foťáku. Tak ji alespoň volám, ale říká mi, že jsem pěkný sobec, který si nechává taková hezká pozorování pro sebe:-). Vím, že se zlobí jen na oko.