Hned na začátku je důležité přiznat, že cesta do USA byla koncipovaná jako normální rodinná dovolená, jejímž cílem (jak by jistě řekli ostatní členové výpravy) rozhodně nebyli ptáci. Ptáky jsem z pěti lidí pozoroval pouze já, což se samozřejmě odrazilo na počtu pozorovaných druhů. Na výsledném čísle se také podepsal fakt, že severoamerickou avifaunu moc neznám, a tak jsem určoval jen druhy, které jsem opravdu dobře viděl nebo které se mi podařily vyfotit. K druhové determinaci jsem ve vší spokojenosti využíval Field Guide to the Birds of North America od National Geographic.

92

kolihy (Numenius hudsonicus)

DSC 8585 kfc

Zimní shromaždiště kajek v Laponsku na poloostrově Varanger jsem měl v plánu navštívit už skoro třicet let. Stále jsem to však odkládal, trmácet se až na sever Evropy kvůli dvěma druhům ptáků, navíc v období severské zimy, se mi moc nechtělo. Loni jsem usoudil, že s podobným přístupem se nevypravím nikdy a před Vánocemi jsem začal organizovat krátký výpad do Laponska na přelom února a března.

Účastníci: Pavel Brandl, Michal Podhrázský, Adéla Obračajová, Pavel Švecov

Ppencikroč právě Kazachstán? Po úspěšné cestě do Běloruska mne Michal ponoukal k další cestě do zemí bývalého Sovětského svazu. Při brouzdání po CloudBirders, HBW Alive a eBird jsem si všiml, že se nedaleko Almaty dá vcelku jednoduše potkat srpatka ibisovitá, nápadný zvláštní bahňák z unikátní monotypické čeledi. A že v dosahu jsou i lokality s pěnčíkem středoasijským, záhadnou sýkorou četby mého dětství – pestrá „sýkorka“ byla vyobrazená v azbukou psaných „Pticach lesov i gor SSSR“ – tedy jak jsem to tehdy četl „CCCP“. Rozhodnuto. Termín byl daný – až Michal dochytá a dolímcuje husy, tedy po 20. červnu. Termín jistě ne ideální, ale jediný možný.