Předem upozorňuji, že tento článek je mým osobní názorem, nejedná se o názor Klubu 300.

Paradox první – Počet dalekohledů se rovná počtu „ornitologů“.

V českých zemích se za ornitologa považuje každý, kdo chytá ptáky do sítí. Ornitolog je každý, kdo někde ptáky počítá – monitoruje (třeba i za účelem ochrany), nebo každý komu se jen houpe dalekohled na krku. Jednoduchým rozborem slova ornitolog dojdeme k výkladu, že ornitolog je člověk zabývající se ornitologií, to je vědou o ptácích. Ornitolog je tedy vědec. Žádný s výše zmíněných však žádné vědecké metody nepoužívá, nazývá se tedy ornitolog neoprávněně. Na zmíněný paradox hezky ukázal T. Grim.(http://www.zoologie.upol.cz/osoby/Grim/Grim_Vesmir_2011_Ptackari_a_ornitologove.pdf, http://www.zoologie.upol.cz/osoby/Grim/Grim_Ptaci_svet_2011_Amaterska_a_profesionalni_ornitologie.pdf) Přestože pozorování ptáků u nás není ani zdaleka tak populární jako v jiných zemích, na počet „ornitologů“ určitě vedeme. Partnerem České společnosti „ornitologické“ jsou jen obyčejní ochránci z Birdlife International. Vypadá to jako bazírování na slovíčcích. Jsem, ale přesvědčen, že právě tato zdánlivě formální povýšenost je jednou z příčin následujících paradoxů.

Paradox druhý – Všichni jsme si rovní, někteří jsou si rovnější

Na stránkách birds.cz to můžeme pozorovat v různých obměnách v nepravidelně pravidelných intervalech. „Ornitolog“ X, Y, Z odchytí ptáka u nás vzácného druhu. Použije k tomu třeba i nahrávku zpěvu či hlasu (reprodukovanou dlouho a hlasitě). Odchyt pro ptáka znamená nesporně určitý stres, navíc existuje možnost zmrzačení a smrti. Lokalitu „ornitolog“ zatají s odůvodněním, že více pozorovatelů by byl velký stres. X, Y, Z je zahrnut gratulacemi. Je zřejmé, že skupina pozorovatelů je přinejmenším stejný stresový faktor jako odchyt (osobně se domnívám, že odchyt je mnohonásobně vyšší stres a riziko). Proč se tedy většina „ornitologů“ dívá na odchyt jako na akceptovatelnější riziko? Protože odchyt (eufemisticky – kroužkování) je vnímán jako vyšší forma „ornitologie“. Kroužkovatel dělá vědu, zatímco pozorovatel ne. Oba však ve skutečnosti jen naplňují zbytky svého loveckého atavismu. Pozorovatel chce ptáka vidět, připsat si jej do birdlistu, vyfotit. Kroužkovatel chce to samé, ptáka chce chytit, zařadit jej do catchlistu, vyfotit. Pokud chytí kroužkovatel více ptáku jednoho druhu, vyfotí je společně a vytvoří fotku připomínající myslivecký výřad. Je nutné poznamenat, že vidím zřetelný rozdíl mezi výše zmíněným chytáním kroužkovatelů–twitcherů a zajímavými projekty s velmi dobře zpracovanou metodikou (např. chytání na Červenohorském sedle). Ojedinělý odchyt rarity taky zvyšuje pravděpodobnost, že pták po odchytu uletí a tím znemožní pozorování ostatních lidí. Také toto chování je většinově akceptované, přestože já to vnímám jako projev sobectví a netolerance k zájmům ostatních.

Paradox třetí – Zapírat, zapírat, zapírat

V českých zemích se tají pozorování vzácný druhů. A to i zimujících a tažných. Pokud se takové pozorování na bird.cz objeví, zatají se aspoň lokalita. Pokud se najde někdo, kdo se zeptá na důvod tajení dostane odpověď hystericko-pubertální (můžu si tajit co chci a dej pokoj) nebo pseudoracionální (pták je moc plachý, pták je moc krotký, lokalita není přístupná ….). Domnívám se, že nejčastějším skutečným důvodem je potřeba se pochlubit, ale zároveň se nedělit o „svou“ lokalitu, své pozorování. Na tomto projevu malosti bych neviděl nic tak hrozného, je to u nás lidí normální. Pokud, ale někdo svá pozorování tají, neměl by zároveň využívat otevřená pozorování k plánování svých cest. Je myslím normální a morální, že když něco využívám, sám přispívám stejným způsobem.