07 cMG 0743

Od loňského července žiju převážně v Polsku. Zlé jazyky (jako ten mojí ženy) sice říkají, že tam stejně trávím menšinu času, ale minimálně jsem tam častěji než v Čechách. Polsko, hlavně to severovýchodní, je mezi fanoušky ptáků proslavené – kdo by neslyšel o Biebrzi a Bialowiezi - jaký je ale život birdwatchera ve Varšavě doopravdy?

01 IMG 1888

Jaro na Biebrzi z nafukovacího člunu

Můj vztah k Polsku poslední rok neustále kolísá mezi fascinací a rozčarováním. Je to země plná zajímavých přírodních lokalit a každý rok ji navštíví úctyhodný seznam rarit. To je ale do velké míry dáno obrovskou rozlohou, kterou Polsko ve srovnání s ČR zaujímá – ty zajímavé věci jsou tak notoricky daleko. Biebrza i Bialowieza jsou z Varšavy přes 200 kilomterů a vzhledem k tomu, že silnice tímto směrem je v chronické výstavbě, cesta může trvat dvě a půl, nebo taky čtyři hodiny. K moři je to autem hodin spíš pět, na Hel ještě dál – rychlejší je sice vlak, ale pendolina jsou často drahá či vyprodaná a přípoje příliš dobře nevycházejí.

04 IMG 9450

Březnová migrace vrubozobých v dolině Bzury a marné hledání jednoho hvízdáka amerického

Severovýchodní Polsko skrývá řadu ptačích lokalit, ale popravdě řečeno je většina z nich na podobné téma – říční niva, rybniční oblast, případně les. Mnoho lokalit je obtížně přístupných, ať už kvůli ochraně přírody, nebo z důvodů prozajičtějších, jako je hluboké bahno; mnoho lokalit je zkrátka obrovských a hledání zajímavých druhů na nich je mravenčí práce, což platí specificky především o lesních oblastech. Mezi jednotlivými lokalitami se pak rozkládají obrovské plochy snadno zapomenutelné monotónní zemědělské krajiny. Ani seznam druhů, které zde člověk může vídět navíc oproti běžné nabídce ČR není zas tak impresivní. Na druhou stranu, jarní návštěve údolí rozlité Biebrzy se prostě u nás nic nevyrovná – ony ty druhy nemusí být zas tak neobvyklé, ale když vás příroda obklopuje ze všech stran, je to zážitek takjakotak.

06 IMG 1881

Cesta na Bialy Grad v dolině Biebrzy během jarních rozlivů

Samostanou kapitolou v Polsku je twitching. Slyšel jsem opakovaně chválu na to, jak jsou poláci sdílní, co se rarit týče, ale pravda je taková, že ještě více než v ČR zde záleží na tom, jestli máte ty správné kamarády. Na internetu jsou zveřejňovány informace obvykle jen velmi nepřesné – a tak je sice snadné se z webů jako je birdwatching.pl, ornitho.pl, clanga.com nebo z facebooku Birding Poland dozvědět, že se v nějakém okrese objevila rarita, ale dopracovat se přesnější lokalizace bývá obtížné. Informace se také často objevují se zpožděním, jediný skutečně rychlý kanál je SMS služba PGL, která je ale zcela soukromým projektem jednoho člověka a to, že mi chodí, je dílem naprosté náhody, neboť jeden z mých pracovních kolegů, je náhodou birdwatcher. Spolu s obrovskou rozlohou země to znamená, že u každé rarity je třeba pečlivě vážit, zda se se za ní vyplatí jet při riziku, že ani nepřijdte na to, kde se měla vyskytovat. Na druhou stranu pokud již lokalitu naleznete, polští birdeři jsou v terénu obvykle velmi přátelští, obzvlášť pokud projevíte snahu mluvit trochu polsky (ale najde se i spousta schopná komunikovat anglicky).

09 cMG 0766

Bagno Lawki, nejznámější a nejlepší lokalita rákosníka ostřicového

Jak jsme tedy za rok v Polsku dopadli? Úspěšně jsme napozorovali (i když někdy trochu prchavě) čtyři hlavní rezidentní lákadla, tedy rákosníka ostřicového, slavíka tmavého, chřástala kropenatého a bekasinu větší. Na rákosníka je známá a dobře značená lokalita, slavíky můžete na jaře slyšet prakticky všude, stejně tak chřástaly, pokud jste někde v říční nivě a dobře utajovanou lokalitu na bekasiny u vesnice Narew se nám podařilo „revrese engeneerovat“ z popisu cesty v jednom vláknu na birdforum.net. Dalšími relativně běžnými druhy, které jsme si tu připsali na (WP) seznam jsou sova pálená (na známé lokalitě u penzionu v Goniadzi) a konopka žlutozobá; v Bialowiezi jsme zblízka vyfotili také kulíška nejmenšího a jeřábka lesního, ale oba druhy jsem v ČR alespoň slyšel.

02 IMG 7041

Z neúspěšného twitche přímo na předměstí Gdaňsku. Racek kamčatský podle shromážděných pozorovatelů zmizel jen krátce před našim příjezdem.

Po několika neúspěších se nám letos zase utěšeně rozrůstá seznam úspěšných twitchů, který tvoří vodouš žlutonohý, ouhorlík černokřídlý, keptuška stepní, kulík kaspický a chaluha velká. Až na chaluhu, která se vyskytla těsně u Varšavy, znamenal každý druh výpravu typicky 200 nebo více kilometrů daleko a to ani nemluvím o všech notoricky neúspěšných cestách za raritami k moří, včetně letošních dvou několikadenních průzkumných pobytů na Helu. Jako zajímavý mi přijde ještě seznam dalších druhů, které jsem viděl v Polsku, ale ne v ČR (ale nejsou pro mě nové v rámci WP): konipas citronový, racek mořský, turpan černý, morčák prostřední, rybák malý, rybák severní, racek stříbřitý. Až na konipase jde o druhy od Baltu (i když rybáka malého jsem poprvé viděl na Biebrzi), zkrátka mít moře (i když je to spíš louže) se z hlediska druhů vyplatí.

05 IMG 20170514 182510

Utajená pozorovací platforma na bekasiny větší u obce Narew: sice nejde nikde zjistit, kde je, ale když už jí najdete, je tam spousta informací.

A pak je řada atraktivních druhů, které jsou tu zkrátka běžnější, než v ČR. Mezi ty patří bukač velký a chřástal polní, jejichž zvuky jsou na jaře ve vhodných biotopech všudypřítomné, bukáček malý, poměrně hojně se vyskytující v rybničních soustavách, „bahenní“ rybácí (bahenní, černý a bělokřídlý), viditelní hlavně na jarním tahu, ale v menší míře i hnízdící, dále pak břehouš černoocasý, jespák bojovný, koliha velká, strnad zahradní, hýl rudí, moták lužní a v některých oblastech orel křikalvý. V zimě pak sněhule severní a v menší míře kalous pustovka, skřivaní ouškatý a strnad severní (kteří jsou zde raritami, ale mnohem běžnějšími, než u nás). Několik vzácnějších druhů stále ještě nemáme, přestože se tu občas vyskytují – typickým příkladem je rákosník pokřovní, který je každý rok několikrát pozorován v okolí Hajnówky, a pak také puštík bradatý, na nějž existuje „tajná“, ale nám známá lokalita u hranic s Ukrajinou, kterou jsme ale neměli ještě čas navštívit; v jižních oblastech Polska se také poměrně hojně vyskytuje puštík bělavý, ale z Varšavy jsou jeho lokality dál než třeba z Ostravy. Také mi stále unikají tahové zajímavosti jako chaluha pomořanská, budníček pruhohlavý nebo kulík hnědý (na nějž jsem si musel zajet do Španělska).

10 IMG 8605

Wisla ve Varšavě je překvapivě divoká a bohatá na ptáky. Není výjimkou tu vidět orla mořského z tramvaje.

Polsko je každopádně zajímavá destinace pro birdwatchera. Po prvním nadšení může sice přijít trochu chladnější období, ale věnujete-li Polsku dostatek času, ukáže vám svoje méně zřejmé, ale o to zajímavější tváře.

03 IMG 8443

Zimující pustovka na hranici Varšavy přílákala značné publikum. Na stejné lokalitě jsme viděli sněhule a neviděli hlášené skřivany ouškaté a strnady severní.