Je to přesně týden, co jsem do svého birdlistu připsal zatím svůj poslední přírůstek. Měl jsem to štěstí a v neděli 21.4.2013 jsem po půl osmé večer na Němčickém rybníce v Záhlinicích pozoroval jespáka skvrnitého. A v následujících řádcích bych se rád podělil o průběh událostí, které tomuto pozorování předcházely.

Začnu poněkud obšírněji tím, že už víkend předtím, tedy ve dnech 13.-14. dubna, jsem prakticky celý strávil v Záhlinicích. Chtěl jsem si pozorování užít více než obvykle, protože jsem věděl, že další víkend mě čeká služba v zoologické zahradě. Nebrzdily mě žádné další povinnosti, počasí bylo konečně jarní (nebo spíše už letní) a vypuštěný Němčický rybník přímo lákal k návštěvě. Navíc tu pobíhaly desítky bahňáků, tedy ptáků, kteří mě opravdu baví. Nebyl jsem tu sám, doprovázela mě Lenka, která mé ornitologické nadšení sdílí a sama se rychle učí poznávat nové ptačí druhy, včetně jejich zpěvu. Začala mi dokonce přidělovat názvy některých ptačích druhů, protože jí je nápadně připomínám svým vzhledem nebo chováním, k tomu se ale ještě krátce vrátím později:-).

V sobotu 13.4. před půl jednou (zhruba půl hodiny před plánovaným odjezdem domů do Malenovic) mi volá Jirka Šafránek. Stojí na protějším břehu a i když jsme se toho dne ještě nepotkali, dobře o sobě víme. Upozorňuje mě na jednoho kulíka, který se mu nezdá. Má podezření na kulíka mořského. Cestou k němu Lence vysvětluji, o jak vzácný druh se u nás v ČR jedná. Jirka mi kulíka ukazuje a já... já se na něj trochu nevěřícně a "opatrně" koukám. Ano, tenhle kulík je jiný, ale bůhví proč, kulíka mořského jsem si představoval trochu jinak a počáteční nadšení z pozorování nového druhu v sobě dost krotím. Jsem jakýsi nerozhodný a pod dojmem letošního pozorování a určení lindušek skalních v Ostravě mám stále pocit, abych mezi ostatními kolegy nezískal nálepku "rychlourčitele", který je hned se vším hotov a vidí jeden vzácný druh za druhým. Loučím se s Jirkou s tím, že to nakonec bude asi neobvykle zbarvený kulík říční a vypouštím toto pozorování z hlavy. Vždyť už za pár hodin vypukne další finálový zápas v hokeji, v němž držím mému oblíbenému PSG Zlín palce. Za deset let, co ve Zlíně bydlím a pracuji, jsem se také dopracoval k tomu, že se ze mě stal velký fanoušek tohoto hokejového klubu. A když vítězíme, radostně usínám s tím, že v neděli opět brzy vstávám, abych byl v Záhlinicích co nejdříve. Příchozí zpráva od Jirky mě v deset večer nemůže vzbudit. Otevírám ji až ráno, ale jako by v ní text dozrál jako nějaký ušlechtilý sýr ve starobylém sklepě - v této esemesce mi sděluje, že i další zkušení kolegové vidí v sobotním kulíkovi kulíka mořského! Tedy mi gratuluje k novému druhu. K druhu, který jako by se dostal do mého birdlistu i proti mé vůli. Mám z toho pochopitelně ohromnou radost, kterou trochu kazí fakt, že v neděli už kulíka na bahnech nenacházíme. Škoda, určitě bych si ho znovu rád prohlédl a pokusil se vštípit si jeho vzhled do hlavy, abych byl na něj příště lépe připravený. Zároveň mám také radost z toho, jak mi to vlastně s pracovním víkendem vychází. Ten, který mě čeká v zahradě má být podle předpovědi počasí deštivý, navíc mám pocit, že ten nejvzácnější jarní host v Záhlinicích mi neutekl. Upínám se proto na rozhodující hokejový zápas, na který se těším vlastně celý víkend. Během svých pracovních povinností v zahradě řeším běžné provozní záležitosti a navíc se, jako ostatně každý týden, učím o zvířatech zase něco nového. Tento víkend mě třeba překvapil pekari páskovaný, jak dokáže v případě pocitu nelibosti zastřípat zubama. Je to jasná výzva pro kohokoliv, aby od svého původního nešťastného záměru rušit tato prasátka rychle upustil a šel dělat zase něco jiného, méně riskantního.

alt

 Kulík mořský ze Záhlinic, kterého zde našel a vyfotil Jirka Šafránek (a kterého jsem já nepoznal)

V neděli kolem jedné hodiny odpoledne se dostávám na chvíli do své kanceláře a bůhví proč, otevírám si svou soukromou e-mailovou schránku. Jedna z posledních zpráv mě dokonale uzemnila. Jirka Šafránek v ní upozorňuje na výskyt jespáka skvrnitého na Němčickém rybníce! Tak přece se i o tomto víkendu v Záhlinicích dějí zajímavé věci! Nu, musím to nějak vyřešit. Auto nemám, služba mi končí v šest odpoledne a hokej, ten mě v tuto chvíli nezajímá. Jespák skvrnitý je pár kilometrů odsud a já bych o něj vážně nerad přišel. Shodou okolností za mnou do práce přichází Lenka a já se jí snažím dostatečně naladit na večerní návštěvu Záhlinic. Říkám ji o výskytu dvou tenkozobců opačných, jedněch z jejich nejoblíbenější ptačích druhů, které bychom chtěli společně pozorovat. Tenkozobce má totiž ve zvláštní oblibě, jejich nahoru zahnutý zobáček ji údajně připomíná můj nos:-). A pak je to ještě pisila, se kterou mám stejně dlouhé a hubené nohy. Tak mě z ptačí říše vidí má přítelkyně:-). Mezitím jsem po dvou neúspěšných telefonátech mým kolegům, u kterých jsem tušil, že by mohli mít zájem se na jespáka skvrnitého zajet podívat, neuspěl, ale zachránil mě další kolega, který pracuje jako chovatel v tropickém skleníku Yucatán. Je v práci autem a pojede s námi do Záhlinic. Bezva, cítím jednak úlevu, jednak napětí z toho, jestli to stihneme včas a jespáka najdeme. Vzápětí mě trochu umravňuje další felefonát, tentokrát ze slonince. Kolega mi sděluje, že za ním přišli návštěvníci s klukem, který si o hranu krmícího automatu rozbil hlavu a že bych tedy o tomto nešťastném incidentu měl být informován. Naštěstí to není nic vážného a domlouváme se s rodinou tak, že zajedou s klukem do nemocnice a případně se ještě vrátí do zoo, protože jsou až z Jihlavy. Ufff, tak to bychom měli, už aby se do konce služby nic vážnějšího nestalo a mohli jsme vyrazit k Záhlinicím. Zároveň se v práci potkávám s dalším ornitologem, se kterým se při pobytu venku nezřídka potkávám - s Radkem Holišem. Je tu s rodinou na procházce, a tak při příležitosti našeho zdejšího krátkého setkání mu sděluji zprávu o výskytu netradičního hosta. Neví o něm a je rád, že se k němu tato informace dostala ještě relativně včas. Zkusí to také nějak vymyslet, aby se k rybníkům dostal.

Konečně nastává konec dlouhého pracovního dne a můžu to tady ukončit. Při odchodu z práce mě ještě službu konající člen Astremy informuje o tom, že se rodinka skutečně do zahrady vrátila a že tedy zranění hlavy nebylo naštěstí nijak vážné. Říkám si, to je více než dobré znamení, teď už to zakončit pozorováním vzácného jespáka. Cestou na vypuštěný rybník se zastavujeme ještě u Lenky a u mě v bytě, abychom si s sebou vzali spektiv Meopty, který je prostě vynikající. Před půl osmou jsme na místě. Poněkud nervózně sleduji rychle probíhající západ slunce a doufám, že to nakonec přece jen všechno dobře dopadne. Na hrázi potkáváme ještě odcházejícího Zdeňka Němečka, který toho v tento den viděl opravdu hodně. A říká mi, že jespák se drží stále vzadu s ostaníma bahňákama. Cestou po hrázi vidím tenkozobce, takže připravuji Meoptu a zaměřuji na odpočívající dvojici ptáků. Tohle přeci Lence nemůžu udělat, abychom se na ně nepodívali. Je z nich upřímně nadšena, ale nechce mě jejich pozorováním dlouho zdržovat. Chápe mé napětí, a proto rychle pokračujeme směrem k Pláňavskému rybníku. V zadní části se to opravdu jen hemží vodouši bahenními a jespáky bojovnými, takže začíná hon s časem. Slunce už zapadlo, ale pořád je světelnost velice dobrá. Je třeba najít v davu vzájemně se proplétajících těl nevýrazně zbarveného ptáčka. Už mám několikrát pocit, že ho mám, ale pak se po chvilce ukazuje, že mé přání mě v určování prostě a jednoduše předbíhá. Jedná se vždy o vodouše bahenního. Až pak Lenka od Meopty konečně zvolává "Mám ho, pojď si to Pavle zkontrolovat". Má pravdu, je to on! Tak přece jen jsme to zvládli, našli jsme ho ještě včas, abychom si ho mohli opravdu dobře prohlédnout a vyloučit záměnu. Je to prostě jiný pták. Nemůžu se ubránit pocitu, že mi tak trochu připomíná svými tělesnými proporcemi a posazením těla kameňáčka pestrého. Poté, co se všichni tři (Lenka, Laďa /kolega z práce/ a já) podíváme a prohlédneme jespáka skvrnitého, domlouváme se na tom, že si rybník ještě v rychlosti obejdeme. Dokonce se nám daří najít ještě i chřástala kropenatého, čímž uzavíráme tento neplánovaný výjezd do Záhlinic.

Na závěr ještě doplním, že jsem si nejen kvůli jespákovi vzal ještě v úterý odpoledne volno, abych jej znovu dohledal a ještě jednou se potěšil jeho přítomností. Bohužel, už tu nebyl. Maličko mě to mrzí, protože jsem nechtěl, aby z toho byl jen twitching, ale někdy to tak prostě vyjde. Nemyslím si, že je to ostuda, vždyť jak jinak bychom si měli do svých seznamů připisovat vzácné a u nás vyjímečně zachycené druhy, které se nezřídka zdrží na lokalitě jen pár hodin, v lepším případě pak 1 až 2 dny. A samozřejmě děkuji Jirkovi Šafránkovi, který mi pro účely tohoto článku poskytl své fotky.

alt 

Tak to je on - jespák skvrnitý (foto Jirka Šafránek) na bahnech Němčického rybníka v Záhlinicích, 21.4.2013.

 

Jen přihlášení mohou komentovat