Letos mi všechny plánované výpravy vyhořely, až se to zdálo pro mě být nemožné, že jsem od loňského srpnového Dánska vyrazil „jen“ na krátký výpad do východního Polska letos v březnu. A že se zrovna letos bylo na co těšit…
Nakonec jsem přeci jen sehnal nějakého parťáka pro podzimní migraci na Švédském Falsterbu a tak se k zoufalému Ondrovi přidal ještě další Ondra.
Falsterbo: Malé město na jihozápadě Švédska ležící na poloostrově Falsterbonäset vybíhající do Baltského moře. Jedno z nejznámějších míst na pozorování migrace ptáků (minimálně v Evropě).
Doprava: Z Prahy na Falsterbo se lze dostat naprosto jednoduše. Při troše štěstí tady budete s příručákem dřív než vlakem z Olomouce do Prahy. Do Kodaně doletíte za hodinku a pár minut, následně přímo z letiště jede vlak do Malmö-Hyllie (12 minut) a ze stejné stanice autobusem asi 40 minut přímo do Falsterba. Vše jezdí na čas.
Na stejné lokalitě jsme byli už v březnu 2023 s T. Oplockým, už tehdy to byl velmi pěkný výlet z birderského pohledu. Tentokrát jsme ale měli očekávání úplně jiná. Blíže o této výpravě se dočtete zde:
https://www.klub300.cz/clanky/cestopisy/564-predjarni-falsterbo-7-10-3-2022
Počasí na výpravu vypadalo všelijak, ze začátku měl foukat silný JZ vítr, což na migraci není špatné pro nízkou letovou výšku ptáků, ale v nárazech až 20 m/s jsem měl docela pochybnosti o tom, že něco poletí a budeme schopni v tomto počasí pozorovat. Předpověď se nicméně už neměnila, a tak první část výpravy skutečně foukalo dost, ke zlepšením došlo konci. Nakonec si ale nebylo na co stěžovat.
Den 1
Po příjezdu do Falsterba (14:00) jdeme do kempu, během asi 15 minut i takto pozdě protahuje postupně asi 30 krahujců, kteří jsou dle očekávání úplně všude. Minimálně na první dva dny je tento druh symbolem vzájemného pošťuchování, protože minimálně ze začátku jsem měl pocit, že jsem tak trochu slepý. Máme štěstí, že jsme na závětrné straně poloostrova, a tak se dá být vlastně jak v lese, tak na pláži. V každém keři se něco hýbe, snažím se celou výpravu poctivě dělat seznamy, ale jelikož je tady asi 100x víc ptáků než kdekoliv v Česku, tak daň za precizní seznamy je, že tak 40 % času venku strávím jen zapisováním. Během odpolední výpravy se pozastavujeme nad nebojácnými králíčky, kteří se pohybují jen pár centimetrů od nás, je jich tady tak 150. Občas se ozve čečetka nebo cvrčala. Na pláž si sedá skupinka skřivanů lesních. Nakupujeme, a těšíme se na zítřek.
Ondra fotící králíčky pevnou 50tkou
Den 2
V noci foukalo tak, že nás to nejednou probudilo, a venku prudce fouká i během dne. Ptáci ale táhnou jako o život. Seznam se plní ptáky, počty naskakují. Opět se držíme závětrnější strany poloostrova. Různě kombinujeme koukání na moře, nad hlavu, do borovic a bříz, nebo kdekoliv se něco ozve. Bernešky bělolící protahují po stovkách, a jsou rozhodně nejhlučnějším migrantem. Na vodě je zase nejběžnější hvízdák (jen binokuláry sečteno 1550 ex.), po stovkách se objevují i kajky mořské. Ondra si všiml také dvou letících bernešek tmavých. Zjišťuji, že to je teprve mé druhé pozorovaní, statisticky pro mě tak nejvzácnější druh výpravy.
Jedno z hejn jikavců (rozmazané tečky nejsou nečistoty objektivu, ale hřivnáči)
Nejpočetněji se však hýbou hřivnáči (tisíce), z pěnkavovitých dnes dominují čížci. Bahňáků už zde moc není, a když, tak daleko. Kulící bledí, tenkozobci, břehouš rudý, kolihy velké a trochu překvapivě dva vodouši bahenní. Falsterbo je známé vysokými počty migrujících krahujců, téměř každý rok lze minimálně jednou lze pozorovat až kolem 1000 ptáků za den. Jsou jedním z druhů, který máme nasčítaný nejdůsledněji. I dnes jsou doslova všude, zajímavé je, jak migrují sice samostatně, ale ve vlnách – tedy během minuty vidíte třeba i 10-15 krahujců, a další 5 minut jednoho. Tento den jich sčítáme 227. Z dalších dravců vidíme jednotlivé pilichy, káni rousnou i pochopy. Je opravdu zajímavé sledovat, jak odlišně se zde chovají některé druhy, které u nás známe jinak. Zrovna zmiňovaní krahujci táhnou mnohdy těšně nad hladinou moře, trochu nezvykle působí i 2 ťuhýci šedí letící nad mořem. Králíčky se to všude opět jen hemží (350 ex.). Když procházíme smíšeným lesem, přes cestu před námi neustále přeletují ptáci; hlavně zmiňovaní králíčci, ale i početné skupiny mlynaříků a uhelníčků. Z u nás běžných migrantů plně chybí dlask nebo dokonce konipas bílý. Až pozdě odpoledne registrujeme prvního dřemlíka.
Den 3
V předpovědi bylo, že celý náš pobyt pršet nemá, ráno je ale všude mokro, a co chvíle hustě mrholí (takže vlastně nepršelo) ale na pozorování to tedy není. Ven dnes tedy nechvátáme, a vyrážíme až před půl devátou. Hned v prvních okamžicích je jasné, že dnešek bude zase jiný. Dominanci v tahu přebírají jikavci, hodně je vidět taky cvrčal, ptáci táhnou v nekonečných proudech a nevíme co dříve sledovat. Brzy se ukazuje, že dnes potáhnou ve velkém hřivnáči – co chvíle letí tisícová hejna, náš počet na konci dne ukazuje přes 47 tisíc hřivnáčů, což je absolutní zlomek toho, co jsme zvládli sečíst. Ondra dnes navrhnul obejít celý poloostrov, počasí má být v průběhu dne výrazně lepší, má se vyjasnit a zeslábnout vítr. Šli jsme asi 40 minut, když jsme se zastavili u vřesoviště směrem k Ljunghusenu. Krátce se dáváme do řeči s jedním birderem ze Severního Švédska (jaký paradox, že to sem měl nejspíš dál, než my). Jelikož nám to tady zatím přišlo dobré všude, ptáme se na tipy, kde se ještě podívat. Dozvídáme se, že náš pocit je správný a každé místo tady má své. Nakonec nám sděluje, že jeho kolega měl včera asi 400 km severně 1700 migrujících kání, a že čeká, že dnes by mohly táhnou tady. Při zatažené obloze se mi to zdá zatím jako sci-fi, že bychom dnes měli vidět něco víc, než včerejších 10. Pokračujeme ještě o kus dál, ptáci táhnou krásně nízko, a co chvíli nás málem „sejme“ hejno jikavců, lindušek nebo cokoliv dalšího. Intenzita tahu, kterou zažíváme, se nedá srovnat s ničím, co jsme zatím zažili. Ondra navrhuje 20 minut zastávku. Hm, jak to dopadlo? Na místě jsme zůstali sedět 8 hodin…
Bernešek sčítáme 3500, ale vůbec jim nevěnujeme pozornost, létají často chaoticky z různých směrů. Mezi hřivnáče se občas přimíchá doupňák, objevují se kulíci zlatí a bledí. Pěvců táhne tolik, že nevíme, jestli počítat očima, nebo koukat dalekohledem na dalších 500 jikavců letících o 100 m dál. Oblohou, co chvíli zní skřivani lesní (206 ex.) a to jsme viděli asi 1/10 toho, co jsme slyšeli. Početně táhnou modřinky (1000+), ještě početněji skřivani polní, a nižší tisíce lindušek lučních. Cvrčaly táhnou v menších skupinkách (212 ex.), pro mě celkem překvapivě, je co chvíle slyšet čečetky – ty táhnou spíše jednotlivěji. Během dne slyšíme několik skupinek křivek, ovšem velkých. Zajímavé jsou i počty strnadů rákosních (177) mezi pěnkavovitými nám neunikne hlas jediné konopky žlutozobé, kterou Ondra pohotově fotí. Krahujci dnes táhnou ještě intenzivněji (442) a s ustupující oblačností se začínají objevovat první netrpělivé káně. Ty nakonec za dneškem nechávají jeden z nejsilnějších dojmů.
Přesně v 11:05 se začínají zvedat první skupiny, tah postupně sílí a během prohlídnutí oblohy kolem nás, je občas možné po desítkách nasčítat až 300 kání zároveň. Jejich součet se zastavuje na neuvěřitelných 3092 ex., samozřejmě opět jde o jen sečtený vzorek. Mezi nimi je co chvíle nějaká velmi světlá. Po poledni, kdy fouká jen kolem 4 m/s už táhnou i nad mořem, ale vysoko. Mezi nimi se objevují krahujci, kteří už také netáhnou při zemi, vítr je nenutí. Nechybí ani „vnořené“ káně rousné, i když je zajímavé, že ty často táhnou mnohem níže. Přesně půlka určených káni rousných jsou juvenilové, celkem jsme rousňáků viděli 20. Včera jsme neviděli jediného luňáka, zatímco dnes silně konkurují krahujcům. Nechápeme, odkud táhnou… Jejich číslo na konci dne šplhá na 377 ex. Ze seznamů víme, že občas se zde objeví i orel volavý, téměř vždy ale max. 1 ex. za den. Nastavuji si do hlavy upomínku, a dávám na něj pozor. Ve 14:20 si skutečně všímám menšího orla letícího přímo proti nám, přeletuje krásně nad námi, ještě zakrouží, a mizí.
Z oblohy zní taky podivný výkřik, který vydala potáplice malá, jako raketa prolétá nad námi a odlétá. Nezřídka si všímáme také pilichů (17), za celý den určuji postupně všechny věkové kategorie, převažují starší samice. Ondra zase registruje prvního dřemlíka, a dokonce jediného jestřába výpravy, já pro změnu sokola. S postupujícím časem už se soustředíme jen na větší ptáky, pěvci sice táhnou dále, ale už méně a většinu pouze slyšíme. Svítí slunce a teplota přesahuje +15°C. Až na samém konci migrace dravců postřehnu v dálce siluetu štíhlého motáka a potvrzuji další nový druh pro výpravu (moták stepní). Až teprve ve zlaté hodince se dáváme do pohybu, naše karty ve foťáku jsou téměř plné, ale hlavy vyčištěné. Při takové intenzitě migrace a celkově těch ptáků všude kolem úplně vypouštíme svět kolem nás. K večeru ještě koukáme na zátoku moře, kde je několik tisíc různých kachen. Mimo hvízdáky také lžičáci, ostralky, ojedinělé bernešky velké, a ráno si zde pospával i rybák severní. Já na chvíli odbíhám fotit březový les, a Ondra ještě nalézá jespáka křivozobého. Když vstoupíme do lesa, co chvíle vyplašíme prudce vzlétajícího krahujce. Před odchodem z vřesoviště nás pobaví štěstí sýkory modřinky, která se ocitla v zajetí mladého samce krahujce. Trochu překvapivě se do něj neohroženě pouští poštolka, která jej donutí modřinku pustit, ta bleskurychle odlétá, a poštolka nevěřícně vystřeluje nohy směrem k ní. Oba dravci se za ní spouští ale modřinka již nezaváhá. Aspoň má fajn historku ke krmítku. Z téměř jednoho místa jsme do seznamu dnes narvali 90 druhů ptáků a přes 72 tisíc sečtených ptáků.
Přichází tma, a já opožděně vyrážím sám do obchodu, je to pěšky asi 3 km, tak si alespoň dělám vzorek nočního tahu (poměrně početné cvrčaly a bernešky) a dosti nechápavě sleduji pod každou druhou lampou v ulicích poskakující červenky.
Krahujec s poštolkou v boji o modřinku
Den 4
Poslední den. A my teprve dnes máme v plánu vyrazit prioritně na oficiálně nejlepší hotspot Falsterba (Nabben). Ten je po pláži vzdálený asi necelou hodinku chůze. Dnes má být nejlepší počasí. Je tomu tak, ráno místo +7 °C sice přimrzlo, ale nic, co by nás rozhodilo. Nakonec jsme se hned ráno ale rozdělili, a na koncový cíp jdu svižně sám, Ondra chce více fotit, a tak nespěchá. Dnešní tah už od samého rána probíhá vysoko, přesto je furt na co koukat. Po cestě mě zaujme hlavně pustovka samovolně odlétající z duny, není to typické chování, jako když ji přes den zastihnete u nás. Čekám, kdy sedne, ta mě ale vyvadí z omylu a se slunečními paprsky v zádech postupně nabírá výšku a vykružuje nad moře do takové výšky, že mizí jako tečka na obloze. Nádhera.
Pomalu se se blížím k hlavnímu místu, ještě mě ale zaujme nepřetržitý hlas kavek (8000) doplněný o havrany s počtem o nulu méně. Na Nabbenu si všímám další novinky v migraci, která zde druhý den při krátké zastávce nebyla tak patrná. Na cíp doletí např. 2000 hřivnáčů, ale na moře se nevydají. Začnou se tedy nesynchronizovaně točit nad hranou moře jako by každý chtěl něco jiného. Do toho přiletí hejno kavek se stejným chováním, hejnem se proráží odhodlanější hejna pěnkav, čížků nebo cvrčal (400) mezi nimi poklidně prolétají krahujci a dohromady to tvoří neskutečně pestrou podívanou.
U pozorovatelny je dnes asi 20 birderů, zůstávám tedy asi 100 metrů bokem nezávislý na ostatních. Díky tomu si všímám krátkého přeletu další pustovky, kterou za hodinu zvedá pejskař a už si jí všímají i ostatní. Ta nakonec také mizí nad mořem. Docela brzy se dnes přidávají káně (dnes 1597) tah byl asi podobně intenzivní jako včera, ale probíhal mnohem výše. Káně letí odhodlaně, žádná si přelet moře nerozmyslí. Kání rousných dnes registrujeme 16, luňáků 149. S Ondrou se potkáváme až před polednem a pokračujeme společně dále. Ondra si pozorně všímá mladého orla skalního, který se naopak 2x moře spíše zaleknul a zmizel znovu na pevninu. Dopoledne si zde ještě všímám také více konopek žlutozobých. Krahujců dnes citelně ubylo (87), na moři je asi 1400 kormoránů velkých. Potěší blízký průlet kulíků bledých. Opět máme možnost sledovat ptáky, které u moře pozorovatel běžně nečeká. Dnes je to několik hejn mlynaříků, kteří padají z oblohy mezi pozorovatele do řídkého keře šípku těsně u vody. Netypické je taky pozorování dvou strakapoudů velkých, co dolétli k pláži, a pokračovali po hraně moře k západu. Dnes opět migrují početně modřinky (1200 i přes to, že ne vždy jsou vidět). Procházíme kolem majáku, kde je kroužkovací stanice. Včera zde kroužkovali neskutečných 1700 modřinek, ale taky budníčka zlatohlavého. O týden později jsem pak tohoto krásného drobného pěvce znovu minul o pár hodin po krátké návštěvě kamarádů na ČHS. Nicméně našim cílem na Falsterbu rozhodně nebylo se kroužkování účastnit, pozorování pro nás bylo naprosto prioritní. Čas se však rychle blíží konci našeho mimořádně povedeného výletu, vůbec se nám nechce až do nastoupení do autobusu sčítáme poslední káně a luňáky. Po cestě do Malmö nevidím v polích sedět jedinou káni, naopak i během jízdy vidím kroužit dalších min. 100. Hejno asi 20 kání krouží i přímo nad Malmö. Naopak po dojezdu do Kodaně vidím jen dvě místní poštolky. Náš let zpět trvá přesně 59 minut a jsme v Praze.
Rozhodně všem, kteří chtějí zažít opravdu úžasnou migraci mohu Falsterbo jen doporučit, jedná se o dobře dostupnou lokalitu, celá výprava nás stála každého asi 7 tisíc, obchody zde nejsou o moc dražší než u nás, a potraviny nesrovnatelně kvalitnější. Není nutné tedy nic zbytečně tahat. Oba jsme zvládli jet pouze s příručákem, přičemž 60% obsahu mého batohu zabíral foťák a dalekohled. U Ondry podobně. Zkušené cestovatele možná může odradit absence „liferů“ ale věřím, že každý, kdo si migraci na Falsterbu zažije nemůže litovat.
Trip report: https://ebird.org/tripreport/422644