Účastníci:
Stanislav Harvančík
Michal Jakubec
Michal Šindel
Zdeněk Tunka
Cílem tohoto výletu bylo pozorování tří atraktivních druhů severovýchodního Polska: bekasiny větší, rákosníka ostřicového a slavíka tmavého. Za ideální společný termín pro pozorování těchto druhů jsem po studii reportů určil začátek května. A to se naštěstí potvrdilo, přestože pro bekasinu větší by byl pro nižší trávu vhodnější dřívější termín. Pro rákosníka ostřicového by naopak byl lepší termín pozdější, který by zajistil vyšší aktivitu. Naopak slavík tmavý byl velmi aktivní a hojný a díky ještě nepříliš rozvinutým listům keřů se dal dobře pozorovat.
Pátek 5. 5.
Okolo 16. hodiny vyjíždíme na sedmihodinovou cestu z Jistebníku směr Rogowo. Toto místo kousek na západ od Białystoku jsem volil záměrně. Je přibližně v polovině cesty od Biebrzy (rákosník ostřicový) a Doliny Horní Narwy (bekasina větší). Navíc je Rogowo v těsné blízkosti Narwianského národního parku. Poslední úsek cesty již za tmy jedeme po cyklostezce, vedoucí právě po hranici tohoto parku (Green Velo Wschodni Szlak Rowerovy, 53.135241, 22.875787). Okolo nás se ozývají hojní slavíci tmaví a chřástalové kropenatí. Naše ubytování (Dworek Rogowo) je totální samoobsluha. Na komodě nás čeká klíč a krabička, do které při odjezdu klíč i s penězi vracíme. Paní domácí jsme za celou dobu pobytu neviděli. Přímo před ubytovnou ještě v noci posloucháme slavíka tmavého, chřástala polního a kropenatého a bukače.
Sobota 6. 5.
Vstáváme v 5 hodin a vyrážíme směr Biebrza, na dřevěný chodník Dluga Luka (53.285883, 22.606274) za rákosníkem ostřicovým. Jednoho občas zaslechneme, ale jeho poslech pořád ruší mnohem aktivnější rákosníci proužkovaní. Zkoušíme tedy fotit tokající bekasiny otavní. Nakonec se nám kromě Zdeňka jeden rákosník ostřicový krátce ukazuje. Celkem tu zpívají nejméně tři samci. Pak jedeme na lokalitu u Barwiku a vydáváme se na pozorovatelnu (53.370717, 22.559057), asi nejznámější a nejspíše již jen historické tokaniště bekasiny větší. Pozorujeme tu jen dva orly, z nichž jeden je určitě křiklavý. Jedeme se tedy podívat na jespáky bojovné a rybáky bělokřídlé k Laskowci (53.229169, 22.567934). Pak již vyrážíme na východ k vesnici Narew.
Bekasina otavní, foto: Stanislav Harvančík
Zjistit informace o aktuálních tokaništích bekasiny větší není snadné. Po hodinách pátrání na internetu jsem vytipoval dvě místa. Obě v oblasti Dolina Górnej Narwi, tedy přibližně 90 km na východ od Laskowce, mimo národní parky a rezervace. Nejvíce známé je tokaniště u města Narew, kam vodí polští průvodci západní birdery za peníze. Dopoledne na chodníku Dluga Luka jsme jednoho takového průvodce (A. Petryna, Wild Poland) potkali, a když jsem se jej na toto tokaniště zeptal, překvapil mě svojí ochotou. Na satelitní mapě, kterou jsem měl z domu vytištěnou, mně ukázal, kde máme zaparkovat, jak se na lokalitu dostat a také mně řekl, že tokaniště je západněji, než jsem měl vyznačené na mapě. Dojeli jsme tedy do města Narew, nazuli nezbytné gumáky a šli na lokalitu podle popisu. Uprostřed luk byla velká pozorovatelna, o které jsem si nebyl vědom, že by o ní průvodce říkal. Přesto jsme na ni vylezli a čekali na bekasiny. Asi třikrát někteří z nás slyšeli charakteristický zvuk pingpongového míčku. Zdálo se nám to ale velmi daleko. Okolo 18. hodiny, trochu zklamaní, jsme se ze Zdeňkem rozhodli jít po suchém okraji luk kolem lesa více na západ podle instrukcí průvodce. Po 150 metrech jsme uslyšeli další hlas bekasiny větší. Mysleli jsme si, že je to daleko. K našemu překvapení jsme najednou uviděli bekasiny ve vyvýšeném pruhu trávy ve vzdálenosti 30 metrů. Rozhodně tedy neplatí informace se Svenssona, že je bekasina slyšitelná na 300 metrů. Bekasiny byly ve vzrostlé trávě velmi špatně viditelné a jen jednou jsme zaznamenali náznak souboje. Celkem jich ale mohlo být okolo deseti. Vrátili jsme se k pozorovatelně a cestou k autu vyplašili z pod noh další dvě bekasiny větší.
Bekasina větší, foto: Zdeněk Tunka
Neděle 7. 5.
Program byl totožný jako předešlý den. Dopoledne na Dluge Luce zkoušíme nafotit zpívající rákosníky ostřicové. Nedaří se nám to a na začátku chodníku fotíme jen slavíka modráčka. Odjíždíme bez Zdeňka na tůňky u Laskowce. Fotíme rybáky bělokřídlé, labutě zpěvné, břehouše černnoocasé. A krátce pozorujeme loňského samce motáka stepního. Nacházíme dokonce listonoha, který je u nás kriticky ohrožený. Scházíme se ze Zdeňkem, který vyfotil hned několik rákosníků ostřicových. Mně se daří fotit zblízka z auta losa.
Slavík modráček, foto: Michal Šindel
Rybák bělokřídlý, foto: Michal Šindel
Labuť zpěvná, foto: Michal Šindel
Listonoh jarní, foto: Michal Šindel
Rákosník ostřicový, foto: Zdeněk Tunka
Los, foto: Michal Šindel
Pak jedeme zase k Narewu. Stano a Zdeněk jdou fotit bekasiny. Michal a já se zkoušíme dostat na louky z Ancuty. Neúspěšně. Most přes řeku je stržený a navíc nás pěkně prožene pes, který za námi vybíhá ze zahrady. Začíná pršet, a tak za kluky již nejdeme a čekáme. Přicházejí promočení ale nadšení, podařilo se jim nafotit. Cestu zpátky nám komplikuje zaplavený Białystok. Plno aut ve vodě uvízne, nám se podaří projet.
Bekasina větší, foto: Stanislav Harvančík
Pondělí 8. 5.
Ráno se vracíme na cyklostezku, kterou jsme první den přijeli. Fotíme slavíky tmavé, jeřáby a vidíme i bobra blízko bobřího hradu. Vracíme se na ubytovnu, balíme a jedeme domů.
Slavík tmavý, foto: Zdeněk Tunka
Jeřáb popelavý, foto: Michal Šindel