A je to tu zas - v 7 už je pozdě. Ranní ptáčata mají dávno odzpíváno, všichni jsou v pohybu. Jenže já mám hlad. Parkuju u Dubovce s výhledem na hladinu a dlachním v autě rohlík. Přelétají husy, dobrý 4 ex. Další husy. Cože??!! Ty jsou ale divný!
Vyskakuju z auta, lovím dalekohled, snídaně je kdesi po autě a oblohou valí párek husic liščích. Potvory jedny, ani nasnídat jednoho nenechají. K započatému dílu se už nevracím, ptáci škemrají o pozornost.
Na vodě není nic moc, zajímavá je hromada asi 40 labutí. Mam to, co by kamenem dohodil, na Stejskal. A že si stejská. Rybník je po okraj naplněný hnusnou zelenou kaší, ve které se plaví jediní roháči, po okraji opatrně našlapuje bíla volavka. Roháči jsou teda pěkný humusáci, i když zase chápu, že tam je celkem umění rybu netrefit...A to se fakt může lít sračky do rybníků?!?
Dojem ze Stejskalu napravuje náléhavě bubnující paní stráčková, která rozjíždí: "Starý pojď už dom.", v aleji u hájenky. Ale třeba je jen feministka... Vracím se k Dubovci na východní břeh, tam je dycky nějaký překvápko. Po cestě přidávám do letošního seznamu budňu většího, lindušku z lesa a jako uvítací špalír funguje párek bramboráků, pěkný.
Hezkýho podívání je tu hned několik. Třeba film: "Jak přijde lyska k vajíčku", pozpátku. Nejprve vidím lysku sedět na hnízdě, seskočí a jde baštit. Později vidím sado-maso lásku, kdy držím všechny okuláry, aby ji neutopil. Asi byl dobrej, protože o chvíli později podstupuje souboj hruď na hruď a běžecký závod na vodě s druhým Don Juanem. A vítězem se stává, tramtadaaaa, lyska černá. Neměli rozlišováky...
Oproti nim trochu nudně působí idylický párek lžičáků. Dlabou bok po boku, žádný vzrůšo. Ale jsou krásní. o vzrůšo se stará čtveřice mega bahňáků, která ani nepípla, zakroužila, sedla do pole, dala mi asi 4 vteřiny a letěla fuč. Podle všeho to byli bojovníci, ale moc šancí mi nedali. Chtělo by to najít upuštěný rybník, tam by bylo pokoukání...
Je mi zima, zase fučí, nevím proč, tak si vybírám špacír od Častotic k Maršovci a Čepičce. Cestou dobírám druhy jako konopky, párek ťuldů šedých, zvonky, skřivánky lesní a tak. Až u Maršovce padám na zadek. Mezi polákama je jeden divnej polák. Lovím knížku - polák malý, učebnicově vybarvený. Dlouho jsem ho kluka neviděla, natož takhle blízko.Jeeeee. No, usadil mě pěkně, ale sám to neustál a s celým hejnem odlétají, zdá se, jen na vedlejší Čepičku. Čepička vypadá náramně, rybníček jako dlaň, trochu zarostlý, prostě fajný. Sotva vylézám na hráz ozývá se pode mnou kvik kvik, starý známý, prasátko vodní. Byl tu i loni. Srandovní je jeho soubooj s potápkama malýma. Na každé jejich zabublání reaguje naštvaným kvikotem. By mě zajímalo, co si sousedé udělali. Snažím se ho vykoukat, je to duch. Vždycky zahlídnu pohyb, jenže to už je dávno pryč. Jak může v tom bordelu běhat naprosto neslyšně?? Prostě duch. Převelikou radost mi dělají čírky modré, je jich tu okolo 10, moc pěkná kačka.
Po cestě zpátky překvapil datel, co měl v bukovém hájku už 3 dutiny a na 4. pracoval. Všechny jen asi v 5 m. Zvláštní místo, všude okolo čerstvé paseky. Snad se tam dostanu na kontrolu, protože mě zajímá, jestli stav ustojí. Zlatým hřebem byl orel mořský na hnízdě a druhý na stráži. Taky už mu z lesa zbývá jen pár stromů, všude okolo paseky, ale pššt beztak se místo tají.