Moje cesta k ptákům započala, narozdíl od většiny klubáků, nikoliv v útlém dětství, ale až na konci prvního ročníku vysoké školy (tedy v roce 2013). Láska k přírodě a všemu živému i neživému mě sice provázela od narození, ale ptáci byli mou asi nejméně oblíbenou skupinou živočichů. Neměl jsem dalekohled a tak pro mě byli vlastně těžko dosažitelní. Ještě v prvním ročníku na vysoké jsem byl přesvědčen, že se budu věnovat ještěrkám rodu Podarcis (což je mimochodem nesmírně zajímavá skupina zvířat). Vše se změnilo jedno květnové ráno v Lednici poté, co jeden náš výřečný ornitolog/chiropterolog vytáhl z pytlíku budníčka menšího a mě bylo jasné, že tohle chci taky. Nelenil jsem a znalosti zameškané v dětství jsem se pokusil doplnit (což je samozřejmě dosud [a asi i nikdy] neukončený proces), pořídil jsem si vlastní dalekohled a přes studium sexuálního chování strnada obecného jsem se dostal k ptákům. Začal jsem si užívat jejich pozorvání, určování, nahrávání a díky kroužkování mám i tu krásnou možnost, dostat se k ptákům velmi blízko a přispět tak nějakým drobným zjištěním o jejich biologii.

• binokulár Vortex Crossfire 8×42
• stativák Vanguard Endeavor XF 80A na vratkém stativu stejné značky model Espod CX 203AP
• ptáky v ruce pak fotím kombinací Canonu 550D s objektivem Tamron 17–50 mm a přisvěcuji LED světlem JJC Macro 96