Sýkora azurová: Bělorusko  10.5. – 18.5.2017

DSC 0574 3Když skončil Michalův BigYear v roce 2016, seděl jsem u krmítka na chalupě v Tažovicích a přemýšlel, co podniknout v dalším roce. Přilétající koňadry a modřinky ve mně vyvolávaly vzpomínky na tátu, který mě před více než čtyřiceti lety bral do lesa a na krmítku mě naučil poznávat první ptáky. Přitom vyprávěl i o vzácné sýkoře azurové. Vzpomínka se prolnula s informací, že nejbližší azurové sýkory žijí v Bělorusku. Mapy v chytrém telefonu mi řekly, že je to od tažovické chalupy „pouhých“ 1328 km.  Cesta za „azurkou“ začala.

 uvod

Přestěhovat se do Varšavy se pro birdwatchera vyplatí nejenom díky blízkosti známých lokalit SV Polska, ale také díky přímému a levnímu spojení s Ryanairem do řady atraktivních destinací. Tentokrát jsme zaletěli do Madridu (v pátek večer tam, ve středu odpoledne zpátky) odkud jsme objeli pár "nedalekých" lokalit. Jako vždycky se to trochu vymklo z ruky a najezdili jsme přes 2000 kilometrů. Pozorovali jsme 102 druhů, z toho 5 nových - ze 7, které jsme měli šanci vidět, to je slušný výsledek. Cestovali jsme především podle knihy "Where to Watch Birds in Southern and Western Spain".

 tasuvod

V září byla Ivana na služební cestě v Tasmánii - tak jsem se tam za ní zastavil a tři týdny jsme po ostrově cestovali. Protože jsme byli sami, výlet se postupně zvrhnul v převážně pozorování ptáků. Celkem jsme i se dvěma zastávkami na pevnině, pozorovali 131 druhů, z toho 110 bylo pro nás nových.