Je čtvrtek 6. února 2014 odpoledne. Jedu z pracovní cesty v  Mladé Boleslavi a volá mi můj kamarád Luboš Vaněk, že má pro mě obrovský špek. „V Třebestovicích je sovice krahujová!“ hlásí mi. Neváhám a místo domů do Poděbrad jedu okamžitě tam. Do vesnice, která je vzdálena asi 12 km od mého bydliště, přijíždím asi v 16,30. Chvíli jezdím po vsi a hledám, volám Lubošovi a najednou ji vidím. Sedí na drátech asi 300 metrů ode mě. Popojíždím blíž k ní na louku za vsí. Je to ona. Sovice krahujová.

Těžko byste v současné době hledali pro ptáky atraktivnější prostředí, než jsou polní louže. Tyto mokřiny v orné půdě přilákají kolikrát mnohem větší množství ptáků širšího druhového složení, než kdejaký vypuštěný rybník. A to jsou většinou mnohokrát menší. Většinou….

alt

Pozorovat v České republice jespáka skvrnitého se do roku 2012 poštěstilo jen několika ornitologům. Do loňského roku evidovala Faunistická komise ČSO (http://fkcso.cz/) pouze 9 výskytů tohoto druhu u nás a to od roku 1973, kdy byl zjištěn poprvé, do roku 2003, kdy byl zjištěn naposledy.

Budníček menší (Phylloscopus collybita) patří mezi naše nejhojnější a nejznámější pěvce. Pozná se snadno podle typického zpěvu označovaného jako „cilp-calp“ , který je slyšet hned po jeho příletu ze zimovišť ve Středomoří. Rozsáhlý hnízdní areál budníčka menšího zasahuje od západní Evropy včetně britských ostrovů, přes střední a východní Evropu až po východní Sibiř a sever Mongolska. Na tomto rozlehlém území vytváří 6 poddruhů. V České republice hnízdí budníček menší západoevropský (Phylloscopus collybita collybita). Tento poddruh má svrchní stranu šedohnědou místy se zeleným nádechem a světlejším zeleným kostřecem. Nadoční proužek je úzký, šedobílý někdy i nažloutlý a je nevýrazný. Oční bílý kroužek je úzký, je pouze v dolní polovině oka nebo zcela chybí. Spodina těla je šedobílá, na bocích světlehnědá a na prsou se žlutým žilkováním. Křídla a ocas jsou hnědé a pera mají úzký zelený okraj. Nohy jsou černé, zobák rovněž černý a uprostřed po celé délce žlutooranžový. Budníček menší hnízdí ve všech typech lesů, s oblibou na pasekách, okrajích lesů, v parcích i zahradách. Podle výsledků z východních Čech se za začátek zahájení snůšky uvádí období 9.4.-27.7. (WEIDINGER 2008). Jeho potravou je zejména hmyz, housenky motýlů, vajíčka a larvy (ŠŤASTNÝ & HUDEC 2011).

Pěnice malá žije na východ od Kaspického moře a dosud nebyla nikdy pozorována v České republice. Její první výskyt u nás byl zaznamenán v sobotu 16. listopadu v keřích u Hradeckého rybníka v Tovačově. Jejím objevitelem se stal velmi zkušený ornitolog Lubomír Doupal z Olomouce.